REALIZACE:

Nástěnné obrazy v zasedací místnosti firmy Zafír v Petřvaldě, odbytové místnosti SME ve Frýdku-Místku, v zasedací místnosti firmy Kuty v Ostravě, Atelieru Simona v Ostravě, v budově Dopravního inspektorátu v Ostravě, apartmánech hotelu Hilton v Praze.  Grafiky (Mailart) ve sbírce Galerie výtvarného umění v Ostravě. Obrazy v soukromých sbírkách v Česku, na Slovensku, Německu, Brazílii, Kanadě, USA. Umění ve veřejném prostoru – velkoformátová grafika v objektu přestupního uzlu v Ostravě-Svinově.

VÝBĚR Z TVORBY: OBRAZY, OBJEKTY, GRAFIKA

PROBĚHLÉ VÝSTAVY

ARCHITEKTONICKÁ TVORBA A OCENĚNÍ

TI, KDO MILUJÍ, SAMI SI VYMÝŠLEJÍ SNY

^.

Hluboká a pravdivá myšlenka znějící v latinské verzi „Qui amanti ipsi sibi somnia fingunt,“ jíž publikoval Vergilius ve Zpěvech pastýřských, jako by byla předurčena budoucím tvůrcům s hlubokým obdivem k přírodě, člověku, životu a podstatě veškerého bytí a jejichž výsledky uměleckého snažení nacházejí základ právě v bezmezné představivosti a fantazii autora.

 

Václav Filandr je bezpochyby oním tvůrcem, který naplňuje své okolí a své nejbližší láskou a v duchu vergiliusovské ideje je za to bohatě obdařen obrazotvorností, představivostí a imaginárností. Možná, že autorova imaginace je mnohem hlubší, než si vůbec dovedeme připustit a navíc je bohatě prostoupena básnivou poetičností. Jak jinak si můžeme vysvětlit to velké množství uměleckých děl, které za svůj tvůrčí život vytvořil s nevšední nápaditostí a neopakovatelnou sdělností. 

 

Podivuhodné kouzlo a vyrovnanost mají obrazy ostravského malíře a architekta Václava Filandra, u něhož se stejnou měrou prolíná architektonická a malířská tvorba, příležitostně doplňovaná grafickou prací a realizací sochařských objektů, jenž ve svém součtu vzájemného estetického působení vyznívají i v kontextu české imaginativní malby jako jedinečné a neopakovatelné. Filandrovy obrazy se často odlišují od děl jeho vrstevníků svou poklidnou atmosférou, nostalgičností, filozofujícím fluidem, které jako by vyzařovaly z jeho pláten. Lidskou existenci pojímá jako jednu z mnoha složek živé přírody na Zemi, v obrazech pouze tušenou, než zobecněnou. Téměř vždy se tu setkáváme s přírodními motivy. V jeho obrazech nalezneme proměnu krajiny v rostlinné nebo architektonické motivy, beroucí si svou životadárnou sílu spíše z oblaků než ze země. Motivy obrazů jsou zachyceny s pravdivostí a přesvědčivostí, vynikají realistickou silou a vzrušující iluzivní vizí, jimiž jsou díla prostoupena až do posledního detailu.

 

Artefakty Václava Filandra ve všech jeho výtvarných oborech jsou příběhy o přírodě, stromech, osamocených židlích v krajině, domech, katedrálách, architektonických fragmentech a jiných prvcích, do nichž si můžeme s vlastní fantazií dosazovat další předměty a snít spolu s autorem své vlastní příběhy. Jsou zastaveným filmem, v němž můžeme pozorovat pomíjivost a nezachytitelnost času a vzpomínat na děje dávno odváté. Velmi důležitou součástí autorových obrazů jsou jejich názvy a aniž bychom měli možnost díla spatřit,  napoví nám o obsahu sdělení. Mají samostatnou vypovídací hodnotu a jejich náhodné řazení nám může vytvořit i malé básnické dílo: Stromořadí je Místo pro rozhovor, v němž Sen je Brána k Tajemství.

 

Filandrova tvorba jako by nesla poselství o světě a člověku, o tom, že lidskost člověka nespočívá v tom, „že člověk prostě ve světě je, ale že je uvržen do světa, který tu pro člověka vždy byl.“

^.

PhDr. Petr Pavliňák, historik umění, soudní znalec, fotograf, malíř, galerista